14. 04. 2013 Doba čtení: 2 minut

Prvně, zase jedna veselá captcha 🙂 viz obrázek vpravo.
Nejsem tak dobrý, takže jsem samozřejmě opis obrázku fakt nedal.
Druhý pokus už byl úspěšný.

Další obrázek je  podobně úsměvný. Číst dále

16. 02. 2008 Doba čtení: ~1 minuta

Seděl jsem tehdy ve svém pokoji jednoho hotelového pokoje v Harrachově, připojen k wifi, surfjíc. Až tam mne zavála moje služební cesta. Teď, když ty necelé tři dny hodnotím, tak to byla hlavně spousta lyžování na Čertově hoře, jídla a pití. A co hlavně – navazování nových kontaktů. 🙂 Což se od toho očekávalo. Jinak bych tam přeci nejel. 😉

Po prvním dnu mne bolely nohy tak, že jsem přemýšlel, jestli na ten záchod vůbec dojdu. Druhý den, už to bylo lepší a třetí ještě o kus lepší. Nemá asi cenu popisovat, jak jsem lyžoval, jaká byla sjezdovka a tak. Krom jiného, jsem si vedle v Rokytnici nechal nabrousit lyže. Mají tam nové servisní centrum. Musím říct, že to za ty peníze stálo.

Pro dnešek dost, jsem celkem unaven.

15. 03. 2006 Doba čtení: ~1 minuta

Asi tak čtrnáct dní zpátky jsem se rozhodl, že si dám dohromady kanady. Dlouho ležely ladem v botníku na mezipodestě.
Vytáhnul jsem je z botníku a ejhle!!! Ponožky jsem v nich od minula nechal… Osud… Vytáhnul jsem ponožku z levé kanady – dobrý, tahám ponožku z pravé a … tak nějak nebyla celá. 🙁 No tak kouknu do kanady a tam myší hnízdo. Už neaktivní. Zbylo tam jen asi deset kaštanů (ty byly asi o dva schody výš v květináči jako podzimní dekorace) a kusy rozcupované ponožky. A taky… taky jedna krásně holá lebka od myšky a jeden krásný hrudníček. 🙂

Tak jsem všechen ten nepořádek vyklepal, vložky z bot vyhodil. Kanady otřel od prachu, třikrát natřel olejem a dvakrát natřel krémem se včelím voskem. Jo, pěkně se lesknou. Stojí u radiátoru a už chybí jen do nich dát nové tkaničky, které čekají opodál. 🙂

[views][ratings]

17. 09. 2006 Doba čtení: 2 minut

čera proběhla brigáda v Remízku. Sešlo se nás nakonec jedenáct. Povedlo se nám od půl devátý do jedný vybourat krb a odvést suť do technickejch, nařezat celý dřevník dřeva, srovnat nepřehlednou kupu dřeva do přehlednýho štůsu a poklidit půlku Remízku od kamenů a klacků. Teď už jen koupit nový kamna a nainstalovat je. A další práce čekají v závěsu. A po brigádě ještě hurá do lesa, jednak vysvobodit smrčky a modříny ze zajetí bříz, ostružin, malin a jasanů, ale taky na dřevo (z těch břízek, jasunů a jeřábů). Vrátil jsem se v sedm. :faint:

Dneska ráno má drahá půle telefonovala a věnovala tomu většinu pozornosti. Měla na sobě své nádherné pyžámko. :heart: Byla do toho tak zabraná, že na konci jí ani nevadila, že už ho na sobě nemá. :angel: Teda jen chvíli. :whistle: … Každopádně ten nádherný pohled stál za to… :heart: :heart: :heart:

Chci jít dneska odpoledne vyměnit plynový pedál u svého autíčka. Nějak prostě upadnul. Náhradní díly už mám. Nevím jestli to dneska dopadne. Moc se mi nechce. Jak tak o tom přemýšlím asi to dneska vůbec nedopadne. Možná tak umýt služební auto… abych umyl to prasátko co mi tam namalovat Blešák…

V době, kdy píšu tenhle příspěvek, mi počitadlo přístupů ukazuje 4008 unikátních přístupů. Kdo to sem pořád leze. :irked: … 🙂

15. 03. 2010 Doba čtení: 2 minut

Žil byl jeden králík. Ani velký ani malý. Prostě tak akorát velký.

Putoval světem sám. Prožíval lecjaká dobrodružství.

V jedné hospodě ho málem sežrali upíři, ale naštěstí mu pomohla želva. Přesto tam ztratil jednoho z přátel. Dál už to nabralo rychlý spád. Byl přítomen u zvláštního porodu, ze kterého nevzešlo nic dobrého. Prokousal se spoustou nepřátel. Ale nakonec ho málem přemohlo něco docela jiného.

Začalo to ale úplně jinak. Králík takhle včera cestoval vlakem. Jízda mu ubíhala celkem rychle a i po předchozí kratší cestě autobusem byl celkem svěží. Občas koukal z okna ven, jak se okolí rychle míhá, občas prostě jen tak ležel na sedadle. Jednou měl takovou menší krizi, tak si malinko schrupnul. Když se zase probudil, venku začalo trochu poprchávat.

Pak se to ale stalo. Číst dále

18. 01. 2008 Doba čtení: 4 minut

Po delší době jsem zase zpátky. Dneska to bude opravdová směs všeho možného. Samé malé střípky snad úplně všeho.

Delší dobu zpět se mi zdál jeden krátký sen. Odněkud jsem se vracel domů autem. Zastavil jsem a vylezl z auta ven. Po louce tam chodil tyranosaurus. Jeden – velký dospělý jedinec. Chodil sem a tam, a pomalu se blížil ke mně. Dal jsem se na útěk do blízkého lesa, bylo to trošku do kopce. Vydal se pomalu za mnou, proplétal se mezi stromy. Schoval jsem se za jedním větším stromem a čekal. Když už byl moc blízko, rozhodl jsem se utéct kousek dál. Zahlédl mne a vydal se zase rychle za mnou. Už jsem nevěděl co mám dělat dál, kam utíkat, když v tom se vedle mne objevila hromada starých pneumatik. Tak jsem je začal postupně pouštět z kopce dolů. Naletěl na to a vydal se za pneumatikami.

Nějaký ten den na to jsem se zapletl do jednoho nedorozumění okolo tiskárny a barevných náplní. Snad už jsme si to vysvětlili.

Po dlouhé době má opět svého Parkera. Toho prvního jsem neprozřetelně půjčil vlčeti a za měsíc a půl se náhodu našel před klubovnou. V listí. Bez víčka. Mám teď toho samého – roller Parker Vektor Blue. Píše se s ním nádherně. Jen ho nikde neztratit.

Další sen, který se mi zdál, byl trochu akčnější. Střílelo se tam. Jako člen nějaké vojenské jednotky jsem scházel po klikaté cestě lesem do blízkého městečka. Po nedávné přestřelce mi došly náboje, ani žádný kvér mi nezůstal, jen polovina funkčního granátu. Zeptal jsem se ostatních jestli nemají nějaké střelivo. Jeden spolubojovník mi podal hrst hřebíků. Kvalitní střelivo. Pak jsem s jednou spolubojovnicí procházel městem a měl se dostat k jedné autobusové zastávce. Cestou míjíme několik starších lidí posedávajících po lavičkách a smějí se nám, jak jsme mladí. U zastávky pak strháváme z krku a odhazujeme žluté plastové trojhrany.

A ještě předposlední střípek. Včera při návratu domů, kousek před cedulí označující obec, jsem dojel bílého favorita s krásným koncovým číslem 00. a co se nestalo. Projedeme okolo cedule a favorit nasadil čtyřicítku 👿 . Čtyřicet!!! Rovný, přehledný úsek, pět hodin večer a mě chybí už jen pět set metrů domů. Začal jsem zuřivě mlátit do volantu. „Vážení řidiči, vážené řidičky, předjíždění patří k jednomu z nejnebezpečnějších manévrů na silnici. Svou příliš pomalou jízdou dáváte jedoucím za Vámi důvod Vás předjet. Ano, co kdyby někde stála policie a měřila? Lepší jet čtyřicet. Co kdyby špatně ukazoval tachometr?“ Nevšiml jsem si plata vajíček a klobouku za zamlženým sklem.

Jdeme do finále. Jedna klasická fyzikální otázka a další anketa (safra, nějak jsem si je oblíbil). Doporučuji si přečíst anketu, vyzkoušet a pak odpovědět. 😉 [poll id=“4″]

15. 01. 2017 Doba čtení: 8 minut

Ve škole před Vás postaví seznam povinné literatury a nic neříkající názvy knih mají jen chvíli na to, aby zaujaly. Tahle kniha mě ve škole minula, protože zprvu byla ještě zakázaná, následně už čeština nebyla moje priorita. Každopádně teď už vím, že by ji měl číst každý.

K přečtení Farmy zvířat mě dovedly dvě (iracionální) věci – knížka je krátká (přečteno za tři dny) a je to bajka (mám rád vtipy o zvířátkách). A rozhodně nelituji.

George Orwell (Wikipedia)

Orwell knihu napsal v roce 1943, tzn. za 2. světové války. U nás vyšla v roce 1946, pak ji komunisti zakázali, a znovu byla dostupná po Sametové revoluci. Číst dále

11. 02. 2014 Doba čtení: 2 minut

V prvním snu jsem se ocitl na nějakém chatkovém tábořišti u rybníka. V údolí, ze dvou stran do kopce smrkový les, ze třetí strany louka do kopce a z té poslední také louka, kterou odtékal potok z rybníka. Byli tu povětšinou skauti, hlavně roveři a rangers – vzpomínám si třeba na Koudyho, Piráta, Káťu…

Šel jsem s někým kolem rybníka do jedné z chatek. Uprostřed tam stála malá televize a ostatní se na ní koukali. Ani nevím, co dávali. Jen si vzpomínám, že mezi diváky byl i můj strejda (ten fotograf).

Druhý sen se odehrával u mě doma. Kátě jsem vypravoval o mém prvním!!! snu. Pak že prý už musí jet do Brna, tak jsem řekl, že se s ní busem svezu do Ústí (jel jsem na nějakou výpravu nebo víkend). Ale nebyl jsem sbalený, tak šla napřed. Přinesl jsem si batoh a při jeho balení na mě vykouknul igeliťák s neumytým ešusem z poslední akce. Byl v igeliťáku, ale i tak ten guláš nebo fazole nebo co to bylo, stálo za to. 🙂 Nestíhačka autobusu způsobila, že jsem si řekl, že pojedu autem. Přeci jen zabalit si náhradní tričko a ponožky není jen tak.

Po probuzení jsem byl trochu rozhozený, co se mi to vlastně zdálo – vyprávět někomu ve snu svůj sen, který se mi zdál chvíli předtím. Hned jsem si vzpomněl na film Počátek (ČSFD 89%, Kfilmu.net 87%)…

13. 03. 2008 Doba čtení: ~1 minuta

Už tu dlouho nebyla žádná písnička dne. Včera se mi po dlouhé době zase jedna líbila. Dlouho jsem nevěděl, kdo jí zpívá. Až mi pomohlo RDS na Evropě 2, které zobrazuje interpreta a název písničky. Jelikož jsem s sebou měl i foťák, rychle jsem ho vyndal z obalu a začal fotit autorádio. Celé se jim to vešlo na tři displeje – na dva název interpreta a na jeden název písničky. Až doma jsem pak vydedukoval, co je písnička zač. Teda ta písnička je takový slaďák. Zpívá jí američanka Colbie Caillat a píseň se jmenuje Bubbly. Na YouTube je pak k vidění klip.

25. 10. 2007 Doba čtení: 2 minut

Nedávno přišel překvapivě první sníh. V sobotu ho u nás napadlo, ať nežeru, dva centimetry. Jenže o kousek dál, v Orlickém Záhoří, napadlo přes den okolo deseti centimetrů. Tu sobotu jsme tam dělali dřevo. Aby bylo přes zimu čím topit. Btw doufám, že v zimě bude dost sněhu. Loni mne pěkně vypekl, nenapadl a já lyžoval jen dvakrát. A to jsem si koupil novou helmu. 😡

Ráno okolo nuly, přes den maximálně deset stupňů nad nulou. Sakra. 😐 Už žádné lezení. Zima, studená skála, studené prsty, omrzlá skála. Snad se mi povede někde potrénovat i přes zimu.

No nevadí. Prostě to tak je. Když nic jiného, měl jsem možnost se zúčastnit Okresního sněmu Junáka v Ústí nad Orlicí. Bylo zajímavé vidět dalších padesát delegátů, dalších padesát lidí, kteří „kecají“ do vedení středisek a oddílů. Jen se mi zdálo, že je tam pořád stále málo lidí mladších ročníků. Věkový průměr bych tipoval tak někde k 45, 50 letům. Myslím, že by to chtělo trochu omladit. Náčelnictvo Junáka už s tím začalo a celkem se jim daří si snižovat průměrné stáří. Tuším, že to ještě nedávno bylo něco okolo 60 let.

Jo a koukal jsem, jak vám dává zabrat Gumídková otázka. Å edesát otázek a zatím ani jedno správné řešení. Vypadá to, že vám budu muset shánět trochu lehčí fotky (přiznávám – současná GO nepatří k nejlehčím). Tak šup šup do řešení. 🙂

A na konec trocha snů. V jednom jsem lezl po nějaké vysílači nebo stožáru. Celkem ve výškách. Druhý sen si nepamatuju vůbec. Třetí sen jsem pro změnu zapomněl. Taky jsem se v jednom snu ocitl v jablečném sadu, ale to už je sen někoho jiného…